Komedogenní složky v make-upu a jak je rozpoznat

Komedogenní složka je látka, u které se podle dostupných testů předpokládá vyšší pravděpodobnost, že ucpe póry a přispěje ke vzniku komedonů, tedy černých a bílých teček, případně zánětlivých pupínků. V make-upu se objevuje hlavně v olejových a voskových bázích, ale platí to i pro některé pigmenty a filmotvorné látky, takže komedogenita není otázka jen "oleje versus zbytek".

Co znamená komedogenní složka

Pojem komedogenita vznikl z potřeby popsat, které kosmetické suroviny mají tendenci zůstávat na povrchu a v ústí pórů déle, než je pro pleť zdravé, a tím vytvářet prostředí, ve kterém se snáz hromadí odumřelé buňky a maz. Nejde o jed ani o škodlivou látku v obecném smyslu, komedogenní složka může být naprosto bezpečná z hlediska podráždění nebo alergie a zároveň mít zvýšenou tendenci ucpávat póry u náchylné pleti.

Důležité je i to, že komedogenita je otázka míry, ne ano/ne přepínače. Některé suroviny mají jen mírně zvýšené riziko, jiné výrazně vyšší, a reálný dopad na konkrétní pleť navíc závisí i na koncentraci dané látky ve výsledné formuli, ne jen na tom, že je v seznamu INCI přítomná.

Jak se komedogenita hodnotí a kde jsou limity

Nejznámější je stupnice komedogenity 0 až 5, která vznikla z testů prováděných primárně na králičích uších, později doplněných o testy na lidské pokožce u citlivějších jedinců. Čím vyšší číslo, tím vyšší předpokládané riziko ucpání pórů. Tahle metodika je užitečná jako orientační vodítko, ale má jasné limity, králičí ucho se svou strukturou liší od lidské tváře a výsledky mezi různými studiemi se u stejné látky někdy liší.

Proto se komedogenní skóre nemá brát jako absolutní zákon, ale spíš jako pravděpodobnostní odhad. Někteří lidé budou tolerovat i vysoce komedogenní složku bez problému, jiní zareagují i na látku s nízkým skórem, protože roli hraje i celková citlivost pleti, hormonální stav a to, jak dlouho produkt na pokožce zůstává.

Nejčastější komedogenní složky v make-upu

V INCI seznamech make-upu se komedogenní riziko nejčastěji skrývá v téhle skupině surovin, podle dostupných komedogenních stupnic obvykle hodnocených skóre 3 a vyšším:

• Isopropyl Myristate a Isopropyl Palmitate, oblíbené pro hebký, snadno roztíratelný pocit, ale s vyšším komedogenním potenciálem.
• Kokosový olej (Cocos Nucifera Oil), přírodní a často vnímaný jako "čistý", ale u náchylné pleti patří mezi rizikovější oleje.
• Lanolin a jeho derivace, časté v hutnějších krycích formulích, u citlivé nebo aknózní pleti potenciálně problematické.
• Některé estery jako Myristyl Myristate, používané pro hladký nános, ale se zvýšeným rizikem ucpání u mastnější pleti.

Naopak minerální oleje v čisté, vysoce rafinované kosmetické kvalitě (Paraffinum Liquidum, Petrolatum) mívají navzdory svému názvu nízké komedogenní skóre, protože jejich molekuly jsou příliš velké na to, aby pronikly hluboko do póru.

Proč hutná textura není automaticky komedogenní

Jedna z nejrozšířenějších mylných představ je, že těžká, krycí textura rovná se ucpané póry a lehký gel rovná se bezpečí. Realita je komplikovanější. Make-up postavený na parafínové nebo voskové bázi může díky velkým molekulám zůstávat výhradně na povrchu kůže, aniž by se vůbec dostal do ústí póru, a přesto působit hutně a krycím dojmem. Příkladem je silně krycí Dermacol Make-up Cover, který navzdory velmi hutné textuře staví na paraffinum liquidum a petrolatu, látkách s nízkým komedogenním skóre.

Naopak lehce působící gelová nebo tekutá formule může obsahovat silikony v kombinaci s estery nebo pigmentovými nosiči, které sice na pokožce nepůsobí mastně, ale mají vyšší komedogenní potenciál, než jejich lehký pocit napovídá. Příkladem je Clinique Even Better Makeup SPF15, který kombinuje silikonovou bázi s estery s mírně vyšším komedogenním skóre, takže ho výrobce u výrazně mastné nebo aknózní pleti doporučuje zvážit s rozmyslem.

Komu komedogenita vadí nejvíc

Komedogenní riziko nehraje stejnou roli pro každou pleť. Nejcitlivěji na něj reaguje pleť se sklonem k akné a výrazně mastná pleť, kde je ústí pórů už tak náchylnější k ucpání a každá další vrstva potenciálně problematických surovin situaci zhoršuje. U suché nebo normální pleti bez sklonu k nedokonalostem bývá tolerance výrazně vyšší, i vysoce komedogenní složka tam často nezpůsobí žádný problém.

Roli hraje i to, jak dlouho make-up zůstává na pokožce a jak důkladně se odličuje. Make-up nošený celý den a smytý jen povrchově má víc času a prostoru k tomu, aby komedogenní látky stihly ucpat póry, než stejný produkt nošený krátce a vždy důkladně odstraněný před spaním.

Komedogenní, nebo akneogenní? Není to totéž

Vedle komedogenity existuje i méně známý pojem akneogenita, popisující látky, které dráždí folikul a podporují zánět, i když samy o sobě nemusí mechanicky ucpávat póry. Některé suroviny jsou komedogenní i akneogenní zároveň, jiné jen jedno z toho. Prakticky to znamená, že produkt se slabě komedogenním složením může u citlivější pleti přesto vyvolat zánětlivé pupínky, pokud obsahuje dráždivé parfemace nebo konzervanty, které samotnou komedogenitu vůbec neřeší.

Tahle nuance je jeden z důvodů, proč se stává, že dva lidé se stejným typem pleti reagují na stejný make-up různě, jeden vidí jen drobné černé tečky (komedogenní reakce), druhý výraznější zanícené pupínky (akneogenní reakce), ačkoli použili identický produkt za podobných podmínek.

Jak si přečíst složení předem

Protože etiketa "nekomedogenní" nemá právně závaznou definici a výrobci ji používají podle vlastních interních testů, nejspolehlivější je zkontrolovat přímo seznam INCI na obalu nebo na webu prodejce. Komedogenní suroviny bývají obvykle v první polovině seznamu, protože v make-upu tvoří základ textury, ne jen stopové množství na konci.

• Vyhledejte si konkrétní název suroviny (ne obecný marketingový popis) a porovnejte ho s dostupnými komedogenními stupnicemi.
• Nižší pozice v seznamu INCI obvykle znamená nižší koncentraci, i komedogenní látka na posledním místě nemusí vadit.
• Víc komedogenních surovin v jedné formuli se může sčítat, i když je každá jednotlivě jen mírně rizikové.

Podrobnější vysvětlení toho, co znamená nekomedogenní kosmetika a jak se tohle označení testuje, nabízí článek o nekomedogenní kosmetice. Pro rychlou orientaci, kde v seznamu INCI hledat rizikovější suroviny, pomáhá i přehled nejčastějších surovin a jejich obvyklého komedogenního hodnocení:

Surovina	Obvyklé komedogenní skóre	Kde se objevuje nejčastěji
Isopropyl Myristate	4 až 5	Tekuté a krémové základy, rtěnky
Kokosový olej	4	Přírodní a "clean beauty" formule
Lanolin	3 až 4	Hutnější krycí základy, korektory
Paraffinum Liquidum (rafinovaný)	0 až 1	Velmi krycí, voskovo-parafinové základy
Dimethicone	0 až 1	Silikonové, dlouhotrvající základy

Hodnoty se mezi jednotlivými zdroji mírně liší, protože vycházejí z různých laboratorních testů, ale pořadí od rizikovějších k bezpečnějším surovinám zůstává napříč zdroji podobné.

Co dělat, pokud make-up ucpává póry

Pokud se po několika týdnech používání konkrétního make-upu objeví nové pupínky nebo černé tečky soustředěné ve stejných místech, kde produkt nejvíc leží (obvykle T-zóna a líce), stojí za to podívat se na jeho složení a hledat suroviny zmíněné výš. Přerušení používání na dva až tři týdny obvykle stačí k tomu, aby bylo jasné, jestli souvislost skutečně existuje, protože komedony vznikají postupně a stejně postupně i mizí.

Pomáhá i důkladnější odličování, zvlášť u hutnějších formulí na voskové nebo olejové bázi, a pravidelná jemná exfoliace, která udržuje ústí pórů volné a snižuje riziko, že se v nich cokoli nahromadí, bez ohledu na konkrétní zdroj problému.

Užitečný je i jednoduchý test nového produktu na malé ploše, třeba na čelisti nebo za uchem, po dobu jednoho až dvou týdnů, než se make-up nasadí na celý obličej. U komedogenní reakce se první drobné tečky obvykle objeví právě v tomto časovém okně, zatímco u akutního podráždění nebo alergické reakce bývá odezva rychlejší, během hodin až dnů. Tahle jednoduchá časová orientace pomáhá odlišit, jestli problém pramení z komedogenity, nebo z něčeho úplně jiného, jako je parfemace nebo konzervant.

Jak vybrat nekomedogenní make-up

Při výběru nového make-upu pro pleť se sklonem k nedokonalostem se vyplatí hledat produkty s explicitním "nekomedogenní" označením, ale zároveň se nespoléhat jen na nálepku a projít i samotné INCI. Vhodné jsou i formule stavějící na silikonech s nízkou molekulovou hmotností nebo na minerálních pigmentech bez přidaných olejů, které obvykle zůstávají čistě na povrchu pokožky.

Konkrétní postup, jak vybrat make-up podle typu pleti, včetně toho, na co se zaměřit u mastné a aknózní pleti, rozebírá článek o výběru make-upu podle typu pleti. Pokud si navíc nejste jistí, jaký typ pleti vlastně máte a kolik mazu reálně produkuje, může pomoct i online analýza pleti přes SkinGraph, která zohlední i sklon k nedokonalostem při doporučení vhodné péče.