Co znamená nekomedogenní kosmetika

Nekomedogenní znamená, že produkt by podle výrobce neměl ucpávat póry a přispívat ke vzniku komedonů, tedy černých a bílých teček. Jde o marketingové označení, ne o právně vymáhaný standard, takže jeho výpovědní hodnota se u jednotlivých značek liší.

Co přesně znamená pojem nekomedogenní

Termín vychází ze slova komedon, což je odborné označení pro ucpaný pór, ať už otevřený (černá tečka) nebo uzavřený (bílá tečka). Nekomedogenní složka nebo produkt by teoreticky neměl tento proces podporovat.

Problém je, že neexistuje jedna celosvětově uznávaná definice ani povinný test, který by výrobce musel před použitím tohoto označení absolvovat. Každá značka si tak může nekomedogenitu ověřovat vlastní metodikou.

Historicky pojem vznikl v 70. letech 20. století, kdy dermatologové začali systematicky testovat, které kosmetické suroviny přispívají ke vzniku akné u lidí se zvýšenou citlivostí. Tehdy vzniklé žebříčky komedogenity jednotlivých surovin se dodnes používají jako orientační vodítko, i když metodika testování se od té doby výrazně zpřesnila. Za tu dobu se navíc změnilo i chápání toho, co vlastně akné způsobuje, takže část původních žebříčků dnes dermatologové považují spíš za historickou pomůcku než za přesný nástroj.

Jak se nekomedogenita testuje a proč tomu nevěřit slepě

Nejběžnější metodou je aplikace produktu na ušní boltec králíka po dobu několika týdnů s následným posouzením, zda došlo k tvorbě komedonů. Tento test má ale omezenou vypovídací hodnotu pro lidskou pleť na obličeji, kde jsou póry jinak husté a citlivé.

Modernější přístup zahrnuje testování přímo na dobrovolnících se sklonem k akné, což dává realističtější výsledky, ale i tak jde o testování celého produktu, ne nutně každé jednotlivé složky zvlášť.

Další komplikací je, že testy obvykle probíhají na zádech nebo pažích dobrovolníků, protože je tam snazší sledovat reakci na větší ploše, ne přímo na obličeji. Kůže na zádech má ale jinou hustotu pórů a jinou tloušťku než obličejová pleť, takže i výsledky z lidských testů se musí interpretovat s určitou rezervou.

Pro koho je označení nekomedogenní důležité

Nejvíc významné je pro mastnou a smíšenou pleť se sklonem k akné nebo rozšířeným pórům, kde ucpávání pórů představuje reálné riziko zhoršení stavu. Normální a suchá pleť bez sklonu k akné toto riziko obvykle tolik neřeší, i když nekomedogenní produkty samozřejmě mohou používat také.

Zvlášť důležité je toto označení u produktů, které zůstávají na pleti dlouhou dobu, tedy denní a noční krémy, make-up nebo opalovací krémy. Naopak u produktů, které se rychle smývají, jako čisticí gely nebo šampony na obličej, je riziko ucpání pórů nižší bez ohledu na komedogenitu jednotlivých surovin, protože se s pletí nestihnou v kontaktu zdržet dostatečně dlouho.

Podobně důležité je toto rozlišení u produktů aplikovaných na malou, uzavřenou plochu, jako jsou oční nebo rtěnkové tužky, kde se i menší množství komedogenní suroviny může koncentrovat na jednom místě a zvýšit tak lokální riziko víc, než by odpovídalo jejímu celkovému podílu ve formuli.

Roli hraje i to, jak silně je konkrétní pleť na komedogenní suroviny náchylná. Někteří lidé mají takzvanou reaktivní pleť, která tvoří komedony i z běžně tolerovaných surovin, zatímco jiní nemají problém ani s produkty obsahujícími suroviny s vyšším komedogenním skóre.

Nekomedogenní neznamená totéž co neškodné pro každého

Produkt může být nekomedogenní a přesto u konkrétního člověka vyvolat podráždění, alergickou reakci nebo zarudnutí, pokud obsahuje parfemaci, silné aktivní látky nebo jinou složku, na kterou je daná pleť citlivá. Nekomedogenita se týká výhradně rizika ucpání pórů, ne celkové snášenlivosti produktu.

Stejně tak kombinace více jednotlivě nekomedogenních složek může ve výsledné formuli fungovat jinak, než by se čekalo podle jednotlivých ingrediencí zvlášť. Emulgátory, textury a koncentrace se v konkrétním produktu skládají dohromady, takže i teoreticky bezpečná surovina může v nešťastné kombinaci přispět k ucpání pórů.

Je také potřeba rozlišovat mezi ucpáváním pórů a podrážděním způsobeným jinou cestou. Silné exfoliační kyseliny nebo retinoidy mohou vyvolat reakci, která vypadá podobně jako zhoršené akné, ve skutečnosti ale jde o podráždění kožní bariéry, ne o klasickou komedogenitu. Tento rozdíl je důležitý při hledání skutečné příčiny problému.

Jak poznat nekomedogenní složení bez spoléhání na label

Existují orientační žebříčky komedogenity jednotlivých surovin na škále od 0 do 5, které pomáhají odhadnout riziko u konkrétních olejů a emulgátorů. Užitečné je také sledovat pořadí složek v INCI, protože čím výše je potenciálně komedogenní surovina uvedená, tím vyšší je její podíl ve formuli. Mezi suroviny s vyšším komedogenním skóre patří například kokosový olej nebo některé silné estery, zatímco squalan nebo olej z jojoby bývají obvykle řazeny mezi bezpečnější volby.

Nejspolehlivější metodou zůstává vlastní zkušenost: pokud po produktu opakovaně vznikají nové pupínky nebo černé tečky v místech aplikace, dává smysl produkt vyměnit bez ohledu na to, co je napsáno na etiketě.

Osvědčuje se také jednoduchý test v praxi: zavedení nového produktu postupně, s pozorováním pleti po dobu čtyř až šesti týdnů, kdy se komedony obvykle stihnou vytvořit, pokud produkt problém způsobuje. Rychlejší úsudek po pár dnech může vést k mylnému obviňování produktu, který ve skutečnosti za zhoršení nemůže, protože komedony vznikají postupně, ne okamžitě.