Silikony v make-upu: k čemu slouží a co dělají s pletí
Dimethicone, cyclopentasiloxane nebo trimethylsiloxysilicate jsou ve složení make-upu skoro všudypřítomné. Vysvětlujeme, co tyto látky dělají, proč se jich výrobci tolik drží a jestli mají na pleť skutečně negativní dopad.
Foto: Rosa Rafael / Unsplash
- Co jsou silikony a proč jsou v make-upu tak časté
- Jak silikony v make-upu fungují
- Vyhlazení a optický efekt
- Delší výdrž a odolnost vůči vodě
- Jsou silikony pro pleť škodlivé
- Kdy může být silikonový make-up problém
- Mýty o silikonech, které přetrvávají
- Jak silikony poznat ve složení
- Silikony v různých typech produktů
- Silikonová, nebo nesilikonová formule
- Jak silikonový make-up správně odstranit
Silikony jsou syntetické polymery na bázi křemíku, které v make-upu vytvářejí tenký, hladký film na povrchu pleti. Tím vyhlazují drobné nerovnosti, snižují lepivý pocit a prodlužují výdrž barvy. Samy o sobě obvykle nejsou komedogenní, ale protože na pleti vytváří film, hraje roli i to, jak se s nimi zbytek rutiny kombinuje a jak důkladně se make-up na konci dne odstraňuje.
Co jsou silikony a proč jsou v make-upu tak časté
Pod označením silikon se ve skutečnosti skrývá celá skupina látek, které mají společný základ (atomy křemíku a kyslíku), ale velmi odlišné vlastnosti. V dekorativní kosmetice se nejčastěji objevuje dimethicone, cyclopentasiloxane, cyclohexasiloxane nebo trimethylsiloxysilicate, každá z nich s trochu jinou texturou a chováním na pleti.
Důvod, proč jsou silikony v make-upu tak rozšířené, je jednoduchý, zvládnou věci, které je u přirozenějších olejů nebo vosků těžké dosáhnout najednou, hladké nanášení, dlouhou výdrž, odolnost vůči potu a vodě a zároveň lehký, nemastný pocit na pleti. Proto se objevují nejen v tekutých make-upech, ale i v primerech, korektorech, pudrech a dlouhotrvajících rtěnkách.
Jak silikony v make-upu fungují
Mechanismus účinku je u většiny silikonů podobný, vytváří na povrchu kůže poloprodyšný film, který vyplní drobné nerovnosti, jemné vrásky a rozšířené póry opticky zarovná. Tento film se zároveň chová jako bariéra, přes kterou se pigment make-upu hůř setře nebo rozmaže.
Vyhlazení a optický efekt
Lehké silikony s velmi malou molekulovou velikostí, typicky cyclopentasiloxane, se po nanesení rychle odpaří a zanechají za sebou jen tenký film, který optickým rozptylem světla zjemňuje texturu pleti. Právě tento efekt stojí za tím, proč primery a některé podkladové báze slibují „efekt filtru" ještě před nanesením samotného make-upu.
Delší výdrž a odolnost vůči vodě
Silikonový film je hydrofobní, odpuzuje vodu i pot, takže make-up na jeho bázi vydrží déle bez stírání a rozmazání, hlavně v teplém počasí nebo při pocení. Ze stejného důvodu je silikonový make-up náročnější smyvatelný obyčejnou vodou, potřebuje k rozpuštění oleje nebo specializovaný odličovač.
Silikon v make-upu neucpává póry sám o sobě. Rozhoduje to, co se pod ním a kolem něj na pleti ještě nachází, a jak důkladně se na konci dne odstraní.
Jsou silikony pro pleť škodlivé
Na oficiálních komedogenních stupnicích patří nejběžnější kosmetické silikony, dimethicone a cyclopentasiloxane, mezi látky s velmi nízkým nebo nulovým rizikem ucpávání pórů. Jejich molekuly jsou příliš velké na to, aby pronikaly hluboko do pórového kanálku, zůstávají hlavně na povrchu. Pověst silikonů jako „škodlivých pro pleť" proto spíš pramení ze zkušenosti lidí, kteří měli problém s něčím jiným v kombinaci s nimi, ne s silikony samotnými.
Kdy může být silikonový make-up problém
Potíž nastává v několika konkrétních situacích, ne u silikonů obecně:
- Make-up se nesundává dostatečně důkladně, film pak zůstává na pleti celou noc a chytá se pod ním zbytek dne, pot a maz.
- Silikonová báze se kombinuje s další hustou okluzivní péčí (těžký krém, olej), výsledná vrstva je příliš hutná na to, aby pleť volně dýchala.
- Pleť se sklonem k zánětlivému akné reaguje na uzavřené prostředí citlivěji než normální nebo suchá pleť, i když silikon samotný komedogenní není.
- Nekvalitní nebo stará formule obsahuje spolu se silikonem i jiné, skutečně komedogenní složky, problém pak nejde přičítat jen silikonové bázi.
Komu vadí spíš pocit okluze než reálné projevy na pleti, vyplatí se zkusit lehčí, poloprodyšné formule. Při výběru pomůže i přehled, jak vybrat make-up podle typu pleti, kde se řeší právě rozdíl mezi texturami pro mastnou, suchou a citlivou pleť.
Mýty o silikonech, které přetrvávají
Kolem silikonů v kosmetice koluje víc zavedených přesvědčení, než kolik jich má skutečnou vědeckou oporu. Stojí za to si rozebrat ty nejčastější.
- „Silikony dusí pleť." Molekuly běžných silikonů jsou dost velké, aby vytvořily poloprodyšný, ne úplně neprodyšný film. Pleť se pod ním nepřehřívá ani nedusí stejným způsobem jako pod skutečně okluzivní vrstvou vazelíny nebo minerálního oleje v silné vrstvě.
- „Silikony se hromadí v kůži." Molekuly typu dimethicone zůstávají na povrchu pokožky a při čištění se spolu s ní odstraní, nevstřebávají se do hlubších vrstev a nehromadí se v těle.
- „Silikony jsou toxické nebo hormonálně aktivní." Tento mýtus míchá dohromady různé látky, které si podobně znějí. Kosmetické silikony jako dimethicone nejsou spojovány s hormonální aktivitou, na rozdíl od některých jiných, chemicky odlišných sloučenin, se kterými se občas mylně zaměňují.
Jak silikony poznat ve složení
Ve seznamu INCI se silikony typicky poznají podle koncovky slova, nejčastěji -cone (dimethicone, cyclomethicone) nebo -siloxane (cyclopentasiloxane, cyclohexasiloxane). Některé modernější, odolnější varianty mají ve jméně i -silicate (trimethylsiloxysilicate), používají se hlavně v dlouhotrvajících formulích pro výdrž přes celý den.
Pozice v seznamu INCI napovídá i o množství, čím blíž začátku seznamu, tím vyšší podíl v produktu. Make-up, kde je silikon na prvních místech, bude mít výraznější film a hladší nanášení, ale i náročnější odličování, než produkt, kde se objevuje až uprostřed nebo na konci seznamu.
Silikonový make-up v různých typech produktů
Role silikonu se liší podle toho, v jakém produktu se nachází, protože každý typ make-upu řeší jiný praktický problém.
- Podklad (primer): nejvyšší podíl lehkých, rychle se odpařujících silikonů, cílem je hladký povrch pro nanesení barvy a optické zjemnění pórů.
- Tekutý make-up a korektor: kombinace silikonů s pigmenty, poměr určuje, jak matný nebo jak zářivý bude výsledný povrch a jak dlouho vydrží.
- Pudr: obvykle méně silikonu než u tekutých forem, hlavní roli tu hraje spíš minerální báze, silikon se často objevuje jen jako pojivo mezi částicemi.
- Řasenka: místo klasických silikonů se tu častěji objevují vodotěsné silikonové kopolymery, které zajišťují odolnost proti vodě, potu a slzám bez stékání.
- Dlouhotrvající rtěnka: typicky obsahuje trimethylsiloxysilicate, odolnější variantu silikonu, která na rty vytváří pružný film odolný vůči otěru od jídla a pití.
Silikonová, nebo nesilikonová formule
Volba mezi oběma typy je hlavně o prioritách, ne o tom, že by jedna varianta byla objektivně lepší. Formule s vyšším podílem silikonu obvykle vyhrávají na výdrži, hladkosti nanášení a optickém zjemnění textury, ale vyžadují důkladnější odličování a mohou někomu připadat na pleti víc „nahmatatelné". Nesilikonové formule na vodní nebo gelové bázi se snadněji smývají, působí lehčeji a víc splývají s přirozeným povrchem pleti, za cenu kratší výdrže a menší odolnosti vůči vodě a potu.
Pro rozhodnutí má smysl zohlednit i typ pleti a situaci, ve které se make-up nosí. Na celodenní nošení v kanceláři nebo na akci, kde je důležitá výdrž, se silikonová báze obvykle hodí lépe. Na běžný všední den s krátkým nošením, nebo u pleti, která na okluzi reaguje citlivě, může být příjemnější lehčí, nesilikonová alternativa. Žádné rozhodnutí není trvalé, obě varianty se dají v různých situacích kombinovat podle potřeby.
Jak silikonový make-up správně odstranit
Protože je silikonový film hydrofobní, obyčejná voda a pěnový čisticí gel ho sám nerozpustí, zbytky se jen roztřou po pleti. Spolehlivě funguje dvoufázové čištění, nejdřív olej nebo balzám, který se silikonem i pigmentem spojí a uvolní je z povrchu, a až potom vodou rozpustný čisticí přípravek nebo micelární voda, která zbytek omyje.
Konkrétní pořadí kroků i doporučené typy odličovačů podle intenzity make-upu najdete v článku o tom, jak správně nanášet a sundávat make-up. Při výběru mezi dvěma hlavními typy produktů na druhý krok pomůže i srovnání, kdy použít micelární vodu a kdy čisticí gel.
Mezi tekuté make-upy se silikonovou bází, které se dobře nanáší i snímají při dodržení dvoufázového čištění, patří třeba L'Oréal Paris True Match Super-Blendable Foundation nebo Clinique Even Better Make-up SPF 15, obě s lehčí, poloprodyšnou texturou vhodnou i pro citlivější pleť.
Pokud si nejste jistí, jakou texturu make-upu vaše pleť skutečně snese, nebo jestli za drobnými nedokonalostmi stojí spíš péče než samotný make-up, může pomoct i online analýza pleti přes SkinGraph, která podle fotek odhadne aktuální stav pleti a doporučí, na co se při výběru kosmetiky zaměřit.
Jsou silikony v make-upu komedogenní?
Většina běžných silikonů používaných v make-upu, jako dimethicone nebo cyclopentasiloxane, má na oficiálních komedogenních stupnicích velmi nízké nebo nulové hodnocení. Ucpávání pórů tedy obvykle nezpůsobují přímo ony, ale spíš okolnosti kolem jejich používání, hlavně nedostatečné odstranění make-upu na konci dne nebo kombinace s další hustou okluzivní péčí.
Proč se silikonový make-up někdy odlupuje?
Odlupování (pilling) vzniká, když se silikonový film na povrchu setká s jinou vrstvou, která má odlišnou texturu nebo ještě nezaschla, typicky nedostatečně vsáklý hydratační krém nebo sérum s vlastním filmotvorným polymerem. Silikony se při tření prstem nebo houbičkou spojí do drobných kuliček. Pomáhá nechat spodní vrstvy péče před make-upem úplně zaschnout a nemísit příliš mnoho produktů s podobnou texturou najednou.
Existuje make-up bez silikonů?
Ano, čím dál víc značek nabízí formule bez silikonů, obvykle na vodní nebo gelové bázi s jinými filmotvornými látkami. Takový make-up se často nanáší i sundává trochu jinak, může vyžadovat rychlejší práci při nanášení a nemusí mít stejně dlouhou výdrž nebo stejně hladký optický efekt jako silikonová verze.