Oxid titaničitý v make-upu a je bezpečný pro pleť?

Oxid titaničitý je bílý minerální prášek, který v make-upu slouží dvojí roli, dává mu krycí schopnost a bělost a zároveň odráží sluneční záření. Patří mezi nejdéle a nejdůkladněji prozkoumané kosmetické složky vůbec, a jeho bezpečnost pro pleť potvrzují desítky let používání i opakovaná hodnocení evropských a amerických regulačních autorit.

Co je oxid titaničitý a proč je v make-upu

Chemicky jde o oxid kovu titanu (TiO2), přírodní minerál, který se v kosmetice používá v jemně mletém, práškovém stavu. V obalu ho poznáte v seznamu složek pod označením Titanium Dioxide nebo CI 77891, podle kosmetického barvicího kódu.

V Evropské unii je oxid titaničitý povolenou kosmetickou barvicí látkou i UV filtrem podle nařízení o kosmetických výrobcích, s jasně stanovenou maximální koncentrací pro použití jako UV filtr. Jako čistě barvicí pigment v make-upu, kde neslouží primárně k ochraně před sluncem, žádný podobný limit nemá, protože jeho bezpečnostní profil je u téhle role hodnocen jinak než u filtrační funkce.

V make-upu má oxid titaničitý tři hlavní funkce, které se často kombinují v jednom produktu. Jako bílý pigment dodává základům, pudrům a BB krémům krytí a opacitu, tedy schopnost zakrýt nerovnoměrný tón pleti. Jako UV filtr fyzicky odráží a rozptyluje sluneční záření na povrchu kůže, proto je základní složkou minerálních opalovacích krémů i make-upu s vestavěnou SPF ochranou. A jako bílý tónovací základ se používá i při míchání odstínů pudrů a fondotanů, protože umožňuje odstín zesvětlit bez použití dalších barviv.

Právě kombinace krytí a UV ochrany z něj dělá jednu z nejčastěji používaných složek v celé kategorii barevné kosmetiky, od tekutých make-upů přes minerální pudry až po BB a CC krémy.

V kosmetice se oxid titaničitý používá už přes sto let, nahradil tehdy běžné bělicí pigmenty na bázi olova a zinku, které byly pro dlouhodobé používání na pleti zdravotně rizikové. Od té doby prošel víc regulačními přezkumy než naprostá většina ostatních kosmetických složek a opakovaně v nich obstál jako jedna z nejbezpečnějších variant bílého pigmentu vůbec.

Nano a nenano forma

Oxid titaničitý se v kosmetice vyskytuje ve dvou velikostních formách. Běžná, nenano forma má částice v řádu mikrometrů a zůstává jen na povrchu kůže, kde vytváří krycí a ochrannou vrstvu. Nanoforma má částice menší než 100 nanometrů, používá se především v minerálních opalovacích krémech, protože je méně viditelná na pleti a nezanechává typický bělavý film.

Evropská legislativa vyžaduje, aby byla nanoforma na obalu kosmetiky vždy označená slovem nano v závorce hned za názvem složky, tedy Titanium Dioxide (nano). Díky tomu si každý může snadno zvolit, jestli chce nanoformu v produktu, nebo se jí chce vyhnout.

Je oxid titaničitý bezpečný pro pleť

Pro pokožku, která je neporušená a zdravá, patří oxid titaničitý mezi kosmetické složky s nejnižším rizikem podráždění nebo alergické reakce. Je to inertní minerál, který s kůží chemicky nereaguje a nevstřebává se do hlubších vrstev ani při dlouhodobém denním používání. Z toho důvodu ho dermatologové často doporučují i pro velmi citlivou nebo ekzematickou pleť, kde bývají chemické UV filtry hůř tolerované.

Komedogenní riziko, tedy schopnost ucpávat póry a podporovat vznik pupínků, je u samotného oxidu titaničitého velmi nízké, protože nejde o mastnou nebo voskovou látku, ale o suchý minerální prášek. Pokud produkt s oxidem titaničitým pleť zanáší, bývá příčinou spíš jiná složka formulace, typicky oleje, silikony nebo vosky použité jako nosič pigmentu, ne titaničitý oxid samotný. Právě proto se pleť se sklonem k akné vyplatí posuzovat podle celého složení, ne jen podle přítomnosti jedné konkrétní barvicí látky.

U velmi malého podílu lidí se může objevit mechanické podráždění z tření jemného prášku o kůži, zvlášť u produktů ve formě sypkého pudru naneseného velkým štětcem s tlakem. Jde ale o fyzické dráždění, ne o chemickou nebo alergickou reakci na samotnou látku, a zmírní ho už jemnější nanášení.

Debata kolem bezpečnosti oxidu titaničitého se v posledních letech týká hlavně inhalace jemného prášku ve velkém množství, například při profesionální výrobě kosmetiky, ne jeho nanesení na kůži v hotovém produktu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin řešil otázku oxidu titaničitého především jako potravinového barviva (E171), tahle debata se netýká jeho používání v kosmetice na pokožku.

Jediné reálné omezení, se kterým se uživatelé make-upu s oxidem titaničitým setkávají, je kosmetický, ne zdravotní. Vysoký podíl bílého pigmentu může u produktů s nedostatečně vyladěným odstínem způsobit takzvaný bílý film, tedy šedavý až fialový odlesk, který je nejvíc patrný u tmavších tónů pleti na fotografiích s bleskem. Řešením není vyhýbat se oxidu titaničitému jako takovému, ale vybrat si odstín a formulaci, která je vyladěná i pro daný tón pleti, u kvalitních značek bývá tento jev minimální.

Oxid titaničitý a ostatní pigmenty v make-upu

V make-upu se oxid titaničitý obvykle objevuje společně s dalšími minerálními pigmenty, které mají jinou roli ve výsledné barvě i texturě produktu. Rozdíl mezi nimi pomáhá pochopit, proč výrobci kombinují víc pigmentů najednou, ne jen jeden.

• Oxid titaničitý: čistě bílý, používá se pro krytí, zesvětlení odstínu a UV ochranu.
• Oxidy železa: dodávají teplé, hnědé, žluté a červené podtóny, používají se k namíchání konkrétního odstínu pleti a jsou zodpovědné za většinu přirozeně působících tónů v pudrech a fondotanech.
• Slída (mica): na rozdíl od předchozích dvou nebarví, ale dodává textuře lehký třpyt a hebký posuvný pocit na kůži, podrobně jsme ji popsali v článku o slídě v make-upu.

Ani jedna z těchto tří minerálních složek nepatří mezi rizikové ingredience, všechny tři mají dlouhou historii bezpečného používání a nízké komedogenní riziko. Liší se jen funkcí, kterou ve finální formulaci zastávají.

Zajímavostí je i vedlejší dopad na životní prostředí, který se v posledních letech řeší u opalovacích krémů používaných u moře. Minerální filtry jako oxid titaničitý a zinečnatý oxid jsou podle dostupných studií k mořským korálovým útesům obecně šetrnější než některé chemické UV filtry, typicky oxybenzon, který se v řadě destinací už kvůli tomu zakazuje. U make-upu s minerální ochranou tahle výhoda platí stejně, i když se zpravidla řeší hlavně u samostatných opalovacích přípravků.

Pro koho se make-up s oxidem titaničitým hodí nejvíc

Protože má oxid titaničitý velmi nízké riziko podráždění, hodí se dobře i pro citlivou, reaktivní nebo zánětlivě naladěnou pleť, kde syntetické chemické UV filtry nebo silné parfemace produktu mohou vyvolat nepříjemnou reakci. Make-up s vysokým podílem minerálních pigmentů typicky nese označení mineral nebo minerální na obale a bývá i méně komedogenní než klasické tekuté základy s vysokým podílem silikonů a olejů.

Na mastnější pleti navíc minerální pigmenty typu oxidu titaničitého přirozeně mírně matují, protože jemný prášek absorbuje část přebytečného lesku na povrchu, podobně jako kaolin nebo oxid křemičitý v matujících pudrech. U velmi suché nebo šupinaté pleti se naopak může projevit opačný efekt, prášková textura ulpívá na suchých ploškách a zvýrazňuje je, tam se vyplatí produkt kombinovat s dostatečně hydratovanou pletí pod make-upem.

Konkrétním příkladem je i náš recenzovaný Artdeco Rich Treatment Foundation, který kombinuje oxid titaničitý se zinečnatým oxidem právě pro minerální UV ochranu a krytí v jednom kroku. Takový přístup se vyplatí hlavně lidem, kteří chtějí ranní rutinu zjednodušit a nespoléhat jen na samostatný opalovací krém pod make-upem, i když ten pro skutečnou celodenní ochranu stále zůstává nutný v dostatečném množství, protože make-up se nikdy nenanáší v tak silné vrstvě jako samotný krém s SPF.

Pokud si nejste jistí, jaký typ make-upu by vaší pleti nejvíc vyhovoval, pomůže i online analýza pleti přes SkinGraph, která zohlední citlivost a sklon k podráždění a doporučí, na jaké složení se zaměřit. Vyhýbat se oxidu titaničitému jen z obavy z ingrediencí přitom nedává smysl, patří mezi nejlépe prozkoumané a nejbezpečnější pigmenty, které make-up vůbec může obsahovat, na rozdíl třeba od parabenů nebo silných parfemačních složek, kde opatrnost u citlivé pleti dává skutečně smysl.